Když před pár lety přišel na trh se svou vlastní, velmi progresivní, značkou oblečení, a rozčeřil tak stojaté vody českého rybníčku, bylo jasné, že si jde nekompromisně za svým. Kromě několika hudebních videoklipů na sebe tenhle skoro dvoumetrový hejsek upozornil i dokumentem o kapele Sunshine Back to the roots. Aktuálně jezdí s projektem Fotonaut po parties nejen u nás v České republice. Pro odpověď na to, kolik soukromí dává rodilému brňákovi Jiřímu Marshalovi poněkud nestandardní bydlení ve své vlastní firmě a kdy se dočkáme nové kolekce Marshal Apparel, jsme si došli do jeho ateliéru v pražských Holešovicích. Vzhledem k množství nasbíraného materiálu Vám tentokrát rozhovor přinášíme rozdělený do dvou částí.
Ty pocházíš z Brna…proč ses přestěhoval do Prahy?
Protože jsme začli firmu v Brně a ještě, když jsme dělali hlavně grafický studio, tak jsem většinu času trávil na dálnici. Každej den jsem jezdil Brno-Praha, protože všichni klienti už od začátku byli z Prahy, a to byl nesmysl, takže i když mám Brno rád, tak jsem se přestěhoval do Prahy. Bylo to čistě praktický, beru to tu spíš jako přestup, už před rokem a půl jsem měl bejt v LA, ale mám nějaký projekty, který se ještě táhnou…
Co je to AD ROOM a čím se zabýváte?
Teď už těžko říct. Celý to začalo jako grafický a reklamní studio, tak šest, sedm let zpátky, a teď v podstatě už neděláme žádný věci ven. Jen když mě někdo baví, tak mu něco udělám, ale že bychom měli vyloženě klienta, to ne. Funguje to tak, že mám další čtyři projekty, a AD ROOM se o ně stará jako reklamka a grafický studio. Takže vlastně už za náma nemůže nikdo přijít, že by chtěl třeba udělat kampaň, protože na to nemáme chuť ani čas, a já jsem už úplně rezignoval na to, se hádat s klientem jak to má vypadat, a hledat nějaký kompromisy. Tak jsem si začal ty projekty, který bude AD ROOM dělat, radši stavět sám.
Jeden z tvých projektů je Fotonaut, tak ho zkus představit.
Fotonaut je v podstatě “fotobudka”, není to budka, ale přístroj, kterej fotí lidi na party. Teď designujeme novej, za měsíc vyjde ven úplně novej stroj s novou mobilní aplikací, celym vizuálnim stylem, nových softwarem, kterej má v současný době nějakejch snad 72 000 řádků. Baví mě to hodně po designový stránce, já vždycky rád na těch projektech dělám design, ale pak už to samotný řízení, to dělá kolega Martin Prošek. Ten je na to zas šikovnej po tý obchodní stránce, já do toho obchodu moc nevidim.
Jak je to složitý něco takovýho vyvinout?
Na tom novym stroji dělá asi pět lidí intenzivně už rok a půl. Kdybych věděl dopředu, do čeho se pouštim, tak bych do toho nešel. On se teď s těma fotobudkama roztrhl pytel. Myslim, že jich je v Český republice třeba dalších dvacet, konkurence to pro nás ale z naprostý většiny neni vůbec.
Oni si všichni řikaj, že je to jednoduchý – postavíš foťák na stativ, vedle dáš blesk a nějakou tiskárnu a ono to frčí…
Jo no, ale je to o tom, na jak vysoký úrovni to chceš celý mít. Samotnej design, software toho přístroje, komponenty, ale pak stejnou měrou i ten celej klientskej servis, to neni úplně lehký uhlídat. A to je vidět na konkurenci, že to třeba úplně nezvládaj. My na tu akci zařizujeme x dalších věcí, máme za sebou 4 roky zkušeností a o jednu akci se staraj čtyři lidi. Tenhle měsíc jsme odjeli nějakých 96 akcí, celkově jich máme za sebou přes 1200. Už se z toho stává větší firma, a jsou tady lidi, který já vlastně potkávám a ani mě nezdraví, protože neví, kdo jsem…Ale je to dobrý, je to zábavnej projekt, jezdíme po celý Evropě, Silvestry jsme pravidelně s Fotonautem na Maledivách, a teď se chystáme expandovat po celý Evropě, případně do Ameriky. V poslední době jsme vyhráli designový ceny A’design award a IDA design award. Takže k tomu vlastně teď směřuje celej můj život, já jsem vlastně i Marshal Apparel kolekci odsunul až na rok 2017, takže teď dělám reklamní videa, vizualizace a starám se spíš o ten byznys týhle firmy, dělám na fulltime pro Fotonauta.
Takže to už nefunguje tak, že byste měli jeden přístroj a objížděli jste ty akce?
Teď máme 10 přístrojů a montujeme v současný době dalších 50. Už to nefunguje s jednim, ono většina akcí je pátek, sobota a je jich třeba 6, 7 najednou.
Už jsme zmínili Marshal Apparel (MA)…proč ses rozhodl založit svojí oděvní značku?
Na to jsem narážel už na začátku, že jsem vlastně chtěl něco udělat podle sebe. Nechtěl jsem mít za zády klienta nebo nějakýho markeťáka. Nesetkal jsem se ještě v Český republice nebo na Slovensku s tim, že by byl v marketingovym oddělení člověk na správnym místě. Vlastně jsem měl tehdy pocit, že děláme šroubováka velkým firmám, a že člověk, který si nás najal jako grafický studio, nám diktoval, jak to má vypadat, což je špatná cesta podle mě. Takže jsem chtěl udělat něco podle sebe. Šlo mi ani ne tak o ty střihy samotný, jako spíš to vizuálno kolem toho.
To se ti, myslím, povedlo docela dobře…
Jo, no…Akorát to nějak podivně zhaslo po tý první kolekci, ta měla takovej celosvětovej boom. Nejvíc samozřejmě v Čechách, ale i po světě se o tom hodně psalo, ale druhá už byla taková zatáhlejší. Nevim, kde jsme udělali chybu, projevilo se to i na objednávkách, najednou drtivá většina byla z Český a Slovenský republiky. Já zrovna nejsem typ člověka, co by jel takový to facebook promo, vlastně se mi to příčí, takový to jednání na sílu, že když to někdo má, tak ho v tom vyfotit, a ať je to sebeznámější člověk, mě to přijde takový jako nesebejistý. Takže prostě vyjde kolekce a na facebooku jsou k tomu dva příspěvky. Asi to neumim s těma sociálníma sítěma, jsou lidi, kterým to funguje i v osobní rovině, osobní profily, umí to dělat, ale mě to nebaví.
Proč jsi MA začal vyrábět v Čechách?
Potřeboval jsem si ohlídat tu kvalitu, aby to nějak vypadalo. Ale ani to nebylo lehký, třeba 4 kola vzorků se vracely zpátky. Pak už jsme teda konečně podchytili, jak to bude přesně ušitý, a stejně ta objednávka třeba došla špatná. Nebo řešit dobrý etikety, člověk je puntičkář, a to jsem snad 30 lidí na tkaný etikety vystřídal, a stejně jsem pak zjistil, že člověk, kterýmu dodám tiskový data, tak si to převádí do jpegu do stroje.
A nenapadlo tě třeba jít cestou nějaký vlastní dílny? Že by sis to vyráběl sám?
Na to jsem myslel celou dobu, protože to byly takový osery, ale do toho jsem se pustit nechtěl. To je už zase úplně jiná branže, najednou je to firma, mám švadleny,…
Proč sis to nenechal šít v Číně je asi jasný…
Nepotřebuju toho kontejner a půlku vyhodit. Tam by člověk musel odjet, nebo si zaplatit člověka, kterej pohlídá kvalitu. Ale vlastně se mi nelíbí etika celý tý věci, šít to v Číně. My ty věci prodáváme docela draze, tričko stojí přes tisíc korun, a aspoň to jsem schopnej zdůvodnit těma nákladama, který jsou opravdu obrovský. Třeba když se prodá 80% kolekce, tak to tak pokryje náklady, a to nepočítám svůj čas a nájem tady toho prostoru a další lidi, který na tom dělaj ve volnym čase. Furt je to na úrovni koníčku, rozhodně mě to neživí.
Teď se pár let zpátky hodně skloňovalo fair trade, v poslední době, co se módního byznysu týče, tak se řeší transparentnost výrobního procesu…
To je další věc, že v momentě, kdy bych bral látku na tričko, a nevyšla mě na, plácnu, 50 Kč, ale na 400 Kč, tak já už to triko včetně celýho toho procesu, co to obnáší, prodám najednou za 1600 Kč třeba, což najednou lidi nechápou. A vlastně mě to ani nebaví, my bereme látky, který jsou vyráběný v Evropě, ale co jsem se díval po těch fairtradových látkách a biobavlnách, tak ono je to kolikrát vlastně něco jako hnědej cukr, kterej si jako dobarvuješ z toho bílýho. Je to prostě taková nálepka bio, která nemusí bejt bio za každou cenu. A vlastně MA o tom ani není, že by to měla bejt nějaká fairtradová značka. Co se týče tý pracovní stránky, tu látku šijou český švadleny, látky se vyrábí v Turecku, ve Francii nebo Itálii, takže to neni tak, že by to někoho vykořisťovalo. Ona by ta naše značka, celá ta výroba, vlastně dokonce i dostala nějakou nálepku fair trade, já jsem si to i zjišťoval, ale to je prostě zbytečný, koupit si nálepku za 2000 euro. A ani neni hezká. :))
Ty jsi dělal nějaký kolaborace, třeba s BigBossem, s Pastou…plánuješ něco dalšího?
Určitě. Vyjde nová kolekce, po delší době, já jsem teď trochu u MA vyhořel a neměl jsem na něj čas. Tak jsem si řekl, že když na to mám míň času, tak si radši dám rok pauzu s celou značkou, a pak se do toho zase opřu s celou novou kolekcí. Teď ještě nevim, s kym bude ta kolaborace, ale určitě bude zas na skejtový desky, protože MA, a to skoro nikdo neví, protože to nijak netlačíme, má skejtovej tým docela dobrých jezdců, který jsou různě po celym světě, ale hlavně v Praze. Vyjde k tý nový kolekci skejtový video, celovečerák, jsou tak záběry z Hongkongu, Londýn, Španělsko, Amerika a tak…to vizuálno bude zas trochu trashový, skejtový, na to video si skládáme vlastní hudbu, kterou dělá Matěj Buriánek, kterej dělal hudbu do všech spotů MA. Bude to takový atypický v tom, že se nejdřív udělá celej soundtrack půlhodinovej na video, a pak se to teprve začne stříhat. Ne tak, že vezmem hiphopový pecky, naskládáme, takže vznikne “skejtová” kolekce…Já tomu nechci řikat skejtová značka, ani urban, jenom mám k tomu skejtu blízko, protože jsem od jedenácti jezdil..a mám to strašně spojený s celym vizuálnem, to mě formovalo.
První kolekce z roku 2014 byla teda hodně oblíbená. Kam až za hranice se dostala?
Japonsko, USA, Anglie, bylo to různý…Evropa celá, z Asie jen asi to Japonsko, v Americe hodně Kalifornie.
Přesuneme se k bydlení…ty bydlíš ve svý firmě, a to doslova…
Pokračování příště…
––––––
Interview: Daniel Čáha
Text a korektura: Veronika Danková
Fotografie: Daniel Čáha