V minulém příspěvku jsme vám přinesli první část rozhovoru s Jiřím Marshalem, který naleznete zde. Dnes, v části druhé, nám odpoví na obligátní otázky ohledně bydlení. Proč je jeho nejblíbenějším místem gauč? Podlehl někdy sběratelské vášni? A kam by vás Jirka zavedl při procházce Prahou?
Přesuneme se k bydlení…ty bydlíš ve svý firmě, a to doslova…
To už začalo v Brně, tam jsme vzali první velkej ateliér, měl dva záchody, dvě koupelny, dal se v půlce úplně krásně rozdělit. Mě to začalo strašně vyhovovat, protože jsem workoholik a tehdy jsem bejval ještě víc. Pak jsme se přestěhovali do Prahy a vzali jsme podobnej byt na Letný. Poslední dobou jsem začal hledat byt, protože mi z toho začalo hrabat. Člověk fakt nemá osobní prostor, a jak je víc zaměstnanců, tak je to vlastně čim dál tim debilnější, vyjít ráno v trenkách v kocovině si vyčistit zuby, takže se musim oblíknout, a pak se jdu teprve vyčůrat oblečenej, což je strašně divný. A vzniklo to nějak přirozeně, protože i kdybych si tady našel teď byt, a jak řikám, že tu prahu beru pracovně, tak já bych tady stejně ty tři čtyři noci byl. A kdybych si vzal nějakej hezkej byt, tak bych to měl jako noclehárnu. Já jsem si teď koupil cestou na Vary takovej starej barák na náměstí, včetně koloniálu, a to si spravuju, že si z toho udělám to svoje doma, ale tady vlastně ten byt nepotřebuju…
Jak je těžký skloubit osobní život s tim pracovním?
Nedělám věci, co by mě nebavily, můj osobní život je pracovní, všechno co dělám kromě toho, když jdu s klukama ven, tak se týká práce. A co se týče tady toho prostoru, tak jediný, čim to vypadá, že tady bydlim, jsou dveře s nálepkou “zákaz vstupu”, a to je můj úplně osobní prostor, kam lidi nesmí. Ale vypadalo by to tady úplně stejně, i kdybych tu nežii, akorát by zmizel z kuchyně vaflovač. :))
Jak se zařizuje takovej prostor?
Pomalu. Já nemám rád takovej ten systém “naběhni do Ikey a musíš si zařídit ten byt za tejden”, podle mě se má zařizovat klidně dva, tři roky. Prostě až najdu hezkou skříňku, nemusim to hrotit tak rychle, že musim mít hned všechno S tou Ikeou narážim i na to, aby to nevypadalo jako její showroom. Každej má doma Ikeu, já neznám nikoho, kdo jí nemá, a kdo jí hejtuje, tak má doma ještě víc Ikey, akorát řiká, že ne. :)) Tomu se člověk nevyhne, a mně se ty věci líbí. No a tady, já mám pocit, že ten prostor se zabydluje tak nějak sám…něco se někam postaví, a ono si to najde to svoje místo.
Co tady máš nejraději?
Asi tenhle gauč. Hodně často z něj pracuju, protože naproti je střižna, kde si pouštíme náhledy v tý televizi, takže já jsem tady tak vykydlej, tady je střihač, a jede se. Když potřebuju něco dělat, tak si vezmu notebook, je to vlastně i prostor, kde se dělá ta kreativa.
A máš něco, co tady naopak rád nemáš?
Plastový okna určitě. Už jsem dlouho přemejšlel, že bych je vyštípal, ale nějak se mi do toho nechce. To je asi jediný, co mi vadí.
Máš nějaký koníčky, kromě kouření?
Kouření, gauč a skejt. Teď znova s klukama začínám, já jsem skejtoval hodně do nějakých dvaceti. A můj hlavní koníček je práce. Když si najdu čas třeba na videoklip, tak to mě baví. Většina holek, se kterejma jsem byl, nadávaly, že jsem workoholik, já to tak nevnímám. Taky jsem boxoval, přestal jsem před třema rokama, já jsem z toho chodil takovej poblblej. Ale teď s tim tak koketuju, že bych zas začal kvůli fyzičce, protože se úplně nehejbu a potřebuju, už je mi přes třicet. :))
Sbíráš něco?
Strašně moc věcí a furt nový. Čtyřlístky, to mám prvních dvanáct čísel, Želvy Ninja taky. Pak jsem začal sbírat postavičky Lego, ale jenom ty, co mě baví, takže mám třeba Simpsonovi a teď vyšla Disney kolekce, Polaroidy sbírám. Nejsem úplně Tomáš Třeštík, ale vždycky mě něco nadchne a musim to poskládat.
Kdy sis pořídil svůj první Čtyřlístek?
Když jsem byl malinkej, a pak si pamatuju, že v nějakym roce 1993 vyšel reprint těch prvních šesti čísel, tehdy mě to nějak chytlo, že bych strašně chtěl mít jednou to první číslo. Tak jsem si je kupoval a zařazoval do sbírky. A až někdy pár let zpátky jsem měl peníze na to sehnat ty první čísla, což bylo strašně těžký, najít je v hezkym stavu, aby tam nebyl podpis, nebo něco dokreslenýho nebo dobarvenýho, protože ony nebyly ještě úplně celý obarvený. Takže většina těch prvních čísel je buď pokreslená nebo dobarvená, nebo to lidi svážou do knížky.
Čim jsi chtěl bejt jako malej?
Já jsem asi nikdy neměl nic takovýho, jako řikal jsem, že chci bejt popelářem, že jo, klasika…ale jinak jsem asi nikdy neměl úplně sen, co bych chtěl dělat. Chtěl jsem celej život skejtovat a mít do čtyřiceti prázdniny, to se nepovedlo :)), a to je asi jediný.
Co plány do budoucna? Co chystáš?
Teď toho Fotonauta a budu dělat poslední klip tady v Český republice, než se přestěhuju. Ten budu dělat pro Lake Malawi, což je projekt Alberta Černýho z Charlie Straight, kterým jsem už dělal úplně první videoklip. Ještě tenhle rok, nebo na jaře toho příštího, by měl vyjít teaser k tomu chystanýmu filmu. A ta nová kolekce Marshal Apparel. Rád bych to všechno stihl do toho jara.
Řekni 3 místa, kam rád chodíš, co bys tady doporučil navštívit?
Tady v okolí toho moc nemám, ale na Letné Mr.HotDog, tam chodim strašně rád. Pak chodim do Taverny, to už jsou Vinohrady, a Stalin je fajn.
––––––
Interview: Daniel Čáha
Text a korektura: Veronika Danková
Fotografie: Daniel Čáha