Tentokrát jsme se vydali na návštěvu k dekoratérce a fotografce Nastye, ta bydlí v malém bytě ještě se svou dcerou Miou. Její byt je asi jedním z nejmenších, které jsme během svých reportáží navštívili. Zaujala nás nejen její schopnost pracovat a tak malým prostorem, ale i její velké nadání si svůj byt zútulnit barevnými dekoracemi. Tato činnost ji mimochodem aktuálně i živí, proto určitě nešlápnete vedle, když si pro přípravu a realizaci dekorací vyberete právě ji. Posuďte sami.
Jak ses dostala do Prahy?
Ve škole jsem se učila francouzštinu a ten jazyk se mi moc líbil. Už v té době jsem se chtěla přestěhovat, protože Rusko nebyl můj život. Kulturu sice miluju, ale to, jak to tam funguje, ta atmosféra, to nebylo pro mě to pravé. Chtěla jsem do Francie, ale ta mi nevyšla. Když mi bylo 27, tak jsem si našla kamarádku, která pracovala v Čechách, dostala jsem také vízum a přestěhovala se. Všechno to šlo hrozně rychle.
Vracíš se do Ruska za rodinou?
Ne. Pocházím z Novosibirska a tam nejezdím. Ale mám hodně práce a klientů v Moskvě a Sankt Petěrburgu, kam jezdím fotit.
Co je náplní tvojí práce?
Focení a dekorace. Nikdy jsem se to ale neučila, přišlo to všechno samo.
Jak ses dostala k focení? Kdy přišel ten zlom, že sis řekla, že se tím budeš živit?
To mi bylo asi 26 let. Ale fotila jsem na film pro sebe už od osmnácti a moc se mi to líbilo. Když už byly digitální fotografie, já stále fotila na film, ale pak jsem si koupila digitál a zkusila nafotit svoji kamarádku. Zjistila jsem, že je to jednodušší a od té doby prostě beru foťák a fotím různé zajímavé lidí. Když se chci s nějakým člověkem seznámit, tak ho prostě nafotím a hned jsme kamarádi (smích). Všichni moji klienti jsou pak často moji kamarádi.
Máš tady někde vystavenou nějakou svoji fotku?
Tady ne, jenom dceru, kterou fotím jenom já sama.
Pro koho děláš dekorace?
Pro všechny. Dělám byty, pak různé oslavy, focení…
Jak to probíhá?
Lidi často trochu ví, co chtějí. Já pak rozmyslím nápad a říkám, jak to může být. Záleží samozřejmě také na tom, kolik na to mohou dát peněz.
Co teď pracovně připravuješ?
Mám sen, musím si na to konečně udělat business plán, jenže nejsem business woman (smích). Chci udělat dětské centrum se skandinávským designem, protože takové v Praze není. Bylo by to foto studiu, mohly by se tam konat dětské narozeniny atd. Chci, aby ten prostor byl krásný, velký a světlý. Když jsem třeba hledala místo pro Miu, tak všechno bylo oranžovo-zelené, jenže tam já pak nemůžu vytvořit ten styl, který se mi líbí. Také bych k tomu chtěla kavárnu.
Proč sis vybrala takhle malý byt?
(Smích) Bydlíme tady jenom s Miou. Můj sen je mít velkým dům a velkou rodinu. Teď ale čekám na trvalý pobyt, a aby mi ho dali, tak potřebuju mít peníze na účtu.
Jakou věc tady máš nejraději?
Skříň, kterou jsem našla na stránkách vsezaodvoz.cz. Je moc krásná a uvnitř jsem fotila lidi, je to vlastně tak trošku foto studio.
Co tu ráda nemáš?
Všechno jsem tu udělala tak, jak to chci. Hledala jsem bílý byt, abych si ho mohla udělat podle sebe.
Co naposledy sis sem pořídila?
Nějakou dekoraci, které často měním. Každá věc má můj otisk a všechno co tu mám, tak používám. Například i knihy dávám často někomu číst, protože si zkrátka myslím, že věci by se měly používat.
Kde vybíráš věci do bytu, když sháníš nějaký nábytek nebo dekoraci?
Často to dělám sama, protože v Česku je s dekoracemi velký problém. Hodně dělám z papíru, na to je třeba dobrý obchod Grandpapír nebo mojeparty.cz.
Čím jsi chtěla být jako malá?
Nevěděla jsem, čím chci být.
Máš nějaké koníčky?
Ne, moje práce je moje hobby. Ale vlastně instagram je tak trošku práce a tak trošku koníček.
Sbíráš něco?
Hrníčky.
Jaká jsou tvoje tři nejoblíbenější místa v Praze?
Miluju Mistral Café na Staromáku, je to moc krásný a světlý prostor. Je zajímavé, že design udělal Čech, protože je to udělaný tak evropsky. Pak mám ráda La Bohème Café a miluju parky, třeba Petřín a Havlíčkovy sady. Když cestuju, tak často chodím do parků, kde čerpám energii. Miluju tu uklidňující atmosféru.
Interview: Jakub Vávra Text a korektura: Soňa Oulová Fotografie: Daniel Čáha