Studovala ve Zlíně nejdřív Design obuvi a potom Design oděvu. Už třetím rokem bydlí v Praze a postupně si tu nachází klientelu pro svou oděvní značku Lote. Její přístup je charakteristický zejména pro svou nadčasovost, typickou barevnost, jednoduchou a čistou, ale výraznou formu a ruční zpracování. Podobné principy jsou rozpoznatelné i ve stylu jejího bydlení, i když bydlí v malém pronajatém bytě, který je pro ni svým způsobem kompromisem.
My jsme se seznámily, když jsem tu byla jako doprovod s Evou, svou kamarádkou, na zkoušce svatebních šatů. Děláš svatební šaty na zakázku často a ráda?
Začala jsem před rokem, kdy mě oslovila kamarádka, to byl svatební dar. A letos mě oslovila druhá kamarádka a do třetice přišla Eva.
Bavilo tě to?
Bavilo, Eva byla skvělá, protože měla odvahu a chtěla výraznou žlutou barvu, takže jsem mohla experimentovat.
Žlutá barva je pro tebe dost charakteristická.
Když se podíváš vedle na žlutý letní štendr, je vidět, že jsme si s Evou fakt sedly.
Byla to náhoda, že ona chtěla žlutou a ty s ní hodně pracuješ?
To byla náhoda, doporučila mě naše společná kamarádka. Byla jsem zvědavá, co bude Eva chtít. Udělaly jsme pár zkoušek siluety- větší i menší objem a Eva se toho nebála.
Ve své tvorbě používáš hlavně přírodní materiály, vlnu, hedvábí, a na svém webu uvádíš, že zkoumáš hranice materiálu, co to znamená?
Zkoumám, co s tím jde udělat. Když se podíváte na můj štendr, jsou tam oblíbené střihy, které zkouším v různém materiálu, v hedvábí i ve vlně. Mám jedny šaty, které jsou v hedvábí jemné a splývavé, a pak v silné kabátové vlně ten samý střih udělá úplně jiný feeling. Vznikla z toho výrazná sošná silueta.
Aha, to mě baví…
Nikdy jsem se necítila jako módní návrhář, který za každou cenu realizuje svoji vizi.
Snažím se přemýšlet spíš designersky. Vezmu materiál do ruky, zkouším, jak se chová a podle toho vybírám formu. Je to spíš intuitivní proces.
Když dělám zakázky, vycházím z osobnosti klientky. Ptám se, jaký je její životní styl a co preferuje, abych vystihla její psychologii. Proto se vyhýbám trendům a snažím se o nadčasovost. Ideálem je, aby moje věci s klientkami žily.
Když používáš kvalitní materiály, tak asi pak ten kousek může klientce opravdu vydržet dlouho, nebo ne?
Samozřejmě, když máš těch kousků víc, střídáš to a náležitě se o ně staráš, tak vydrží.
Mě taky zaujalo, že se inspiruješ architekturou s designem. Máš nějakou oblíbenou stavbu nebo architektonickou realizaci?
Třeba nějaké realizace od holandského UNstudia. Office building v Almere je duhově prosklená fasáda v teplých tónech, zeleno-žluté přecházející do oranžova. Inspirace je to jednak barevností, ale i tvaroslovím, nejen v těch barvách, ale i v objemech.
Dřív jsem se taky inspirovala vyloženě architektonickými detaily- Alvar Aalto, Bauhaus, půdorysy od Renzo Piano a tak.
A inspirace designem?
Na designu obuvi jsem se hodně inspirovala produktovým designem. I teď tu nějaké mám-tohle je třeba Dechem. Nebo mě baví sklo od KRIKRI. Zajímají mě kombinace a průniky materiálů, třeba měď a mléčné sklo, kov a dřevo…
Na diplomce jsem vycházela ze skandinávské architektury a Bauhausu, přirozenosti a přesného nalinkování.
No a po studiích se okruh mých inspirací rozšířil od minimalismu k malbě, fotografii a krajině, hlavně tedy v barevnosti.
Poslední dva roky mě taky dost výrazně inspirují právě klientky svým osobitým stylem. Vždycky mě něčím překvapí.
Teď na podzim jsem zase načerpala inspiraci a nakoupila látky v Paříži a chystám se to zpracovat do své jarní kolekce. Mám v hlavě inspiraci z toho letu. Tady mám třeba rozpracovaný obraz, který vychází ze struktury mraků, ale ještě na tom budu pracovat.
Vidím, že i maluješ?
Výjimečně.
A máš to jako volnou tvorbu nebo relaxaci?
Nedělám to úplně často, tak jednou za rok nebo dva mám chuť si něco udělat a většinou to zůstane nedokončené. Něco rozmaluju a pak si říkám, že už do toho nechci zasahovat. Mám doma asi čtyři rozmalovaná plátna a v té nedokonalosti a rozpracovanosti mi to vlastně vyhovuje.
Nosíš svoje věci? Šiješ taky na sebe?
Myslím, že každý poctivý designér testuje především sám na sobě.Třeba teď mám jeden z mých nejoblíbenějších kousků, jednoduchý hedvábný top.
To je nejoblíbenější pro klientky, nebo pro tebe?
Řekla bych, že pro klientky, ale i pro mě. Kombinuju to ke kalhotám i k sukni a je to takové jednoduché a praktické řešení, když se potřebuju rychle a reprezentativně obléct.
A jakou to má délku?
Tohle je kratší k sukni, pak mám prodlouženou tunikovou variantu, a nebo dělám v tomhle střihu i šaty, záleží na preferencích klientky. Obměňuju délky, barvy a detaily.
To je hedvábí?
Hedvábný krepdešín. Šiju to ručně, je to takový můj charakteristický rukopis.
Já třeba nic hedvábného nemám, jaké to má vlastnosti? To se asi musí dobře nosit, ne?
Hedvábí je příjemné, vzdušné a lehké. Já říkám, že je celoroční, protože to můžeš různě navrstvit. Na léto je ideální a v zimě se nosí pro společenské příležitosti.
Syntetiku vůbec nepoužíváš?
Když už s klientkou investujeme energii do zakázkové práce, všechny detaily jsou ručně zpracované, a to zabere dost času, byla by škoda použít syntetický materiál. Tím se odlišuju od konfekce. Snažím se používat jenom ty přírodní a kvalitní materiály nebo aspoň nějakou směs, aby se optimalizovaly užitné vlastnosti, třeba mačkavost. Je to vždycky o hledání kompromisu, aby to bylo maximálně uživatelsky příjemné. A proto třeba skoro všechny látky předepírám, aby se nemusely nosit do čistírny.
Jak to pereš?
Normálně v ruce šamponem na vlasy, protože vlna a hedvábí mají stejné pH jako lidské vlasy. Pak stačí vyvěsit na široké ramínko a nechat uschnout. Když se použije gelový přípravek a hodí se to do pračky, hedvábí se poláme a ztvrdne.
Využíváš svůj byt i jako ateliér, jaký to má výhody a nevýhody?
Jednoznačná výhoda je, že moje klientky mají většinou čas ke zkoušení večer. Kdybych byla někde externě, tak bych tam musela snad i přespávat. Tady průběžně pracuju a, když má klientka čas, jsem k dispozici.
A nevýhoda?
Musíš udržet pořádek a organizaci ve věcech, aby to tu vypadalo dobře. Já jsem taková obsesivní, pořád uklízím drobnosti do krabic, aby mě nerozptylovaly. Tak je to tu tak nějak vyčištěné, jen bloky krabic.
To já obdivuju, protože to nedokážu.
Ty bloky hmoty mám v sobě asi už od dětství. Vyrůstala v takovém prostředí, táta si v osmdesátých letech vymyslel a postavil dům prakticky sám.
Jak vypadá ten dům?
Je to velký bílý kvádr s nízkou střechou a do toho průnik menšího bloku garáže a třetí nejmenší blok je horizontální zábradlí terasy. Pásová okna, barevné detaily kovového zábradlí, masivní dubové schody. Tyhle věci mě hodně ovlivňovaly.
Tvůj táta byl architekt?
Ne byl to pasíř, pracoval s kovem.
Odkud jsi?
Náměšť na Hané, kousek od Olomouce. Tam mám i ateliér, tohle jen taková moje pracovna. Krejčovou i většinu materiálu mám na Moravě.
Tam jezdíš pravidelně tvořit?
Ano, tady v Praze mám všechno pohyblivé a tak nějak provizorní. Neberu to jako svůj domov- zázemí atelieru, látky a knihovnu mám na pořád ještě na Moravě. Tady v Praze řeším hlavně zakázky, nákupy materiálu, schůzky s klienty a práci.
Co nosíš a kde ráda nakupuješ ty?
Když se podíváš na tenhle můj věšák, v oblékání jsem hodně basic člověk. Mám jednobarevné roláky a trička, bavlněné kalhoty a sukně jsou většinou můj design. Tahle kožená sukně je ale zrovna second hand. Asi nemám oblíbenou značku nebo výrobce. Nakupuju málo a spíš podle kvality.
Nemáš nějakou zásadu, že třeba nakupuješ jen v second handech a vyhýbáš se velkým řetězcům?
To zase ne, pokud je to kvalitní basic kus, který potřebuju a vím, že ho budu nosit dlouho, tak ho koupím, ale nemám ráda bezúčelné nakupování zbytečných věcí ve výprodejích. Jsem pro slow fashion, přemýšlet nad tím, co člověk kupuje – raději méně kusů, ale mít k nim vztah.
Co jsou tvoje oblíbené barvy jak v oblékání, tak v bydlení?
Asi vítězí šedá a žlutá. Třeba černou skoro vůbec nenosím. Vždycky říkám, že světle šedá je moje bílá a tmavě šedá je moje černá. I když dělám bílou, tak volím smetanovou, vůbec se vyhýbám kontrastům.
Co máš tady v tom bytě nejradši?
Je tu klid. Nedávno jsem se přestěhovala z Janáčkova nábřeží a ještě pořád hledám ten feeling, jako byl tam. Zvykla jsem si na výhled na Vltavu, vysoké stropy a dveře, všechno bylo původní a ve své zchátralosti mnohem autentičtější… Tady je fajn, že je tu jako ve většině vinohradských bytů vysoký strop, ale je škoda, že tu nezachovali původní dveře, jako jsou ve vchodové části.
Je to jeden velký rozdělený byt, 2+kk tady a sousedka má další část do ulice. Je to takový podivný střet moderní vestavby a původních prvků.
To je prostě ten klasický nešvar českých rekonstrukcí…
Jojo, když jsem v nájmu, nejde s tím nic moc dělat. Teprve si tu zvykám, ale na dvoře máme zvědavé sojky, které ráda pozoruju a mám tu pár kytek. Potřebuju mít kolem sebe něco živého.
Jaký kus nábytku máš ráda?
Nábytek je kompromisem – kombinace bílých basic kůsů z IKEA, které jsem si provizorně pořídila a dýhovaných kusů, které už v tomhle bytě byly. Nejradši mám určitě židličky, co jsem si přinesla.
Ta dekorativní židle byl dárek od mojí spolubydlící, která ji našla v našem starém bytě na nábřeží a upravila mi ji. Mám k ní emocionální vztah. Druhou židli jsem našla u kontejneru a potáhla ji brokátem, to byl asi můj první restaurátorský počin.
Co se nábytku týče, jsem minimalista. Co nejméně kusů, ale baví mě kontrast starého a nového. Jsem ráda, když najdu občas nějaký starý kousek a do budoucna se určitě sbírka rozšíří i na větší kousky než jen židle.
Dalo by se říct, že je to tvůj koníček?
Asi časem bude, zatím je to v zárodcích. Poslední úlovek je židle v showroomu, ta je odsud. Našla jsem ji u sousedů, měla nalomenou nohu, kterou jsme s kamarádem zrepasovali. Nejdřív jsem uvažovala, že si koupím do showroomu novou židli, solitérní kousek – skandinávský design, ale když jsem si ji představila v tom prostoru, uvědomila jsem si, že by to v tomhle prostředí nemohlo fungovat. Takže jsem musela pracovat s tím, co se tady dá lokálně najít.
Co tady, ve svém bytě, vůbec ráda nemáš?
Nenávidím odkapávač na nádobí, ale ten jsem schovala (smích). A potom lednička a topení, protože dělají hluk. Všechno je tu pohyblivé a tak nějak provizorní- štendry, stoly i lednice. Neberu to jako svůj domov- zázemí atelieru, látky a knihovnu mám pořád ještě na Moravě.
Jaká jsou tvoje tři nejoblíbenější místa v okolí?
Miluju Prádelnu, procházky v Riegráčích, trhy na Jiřáku, kam chodím pro kytky každou sobotu, a pak obchody s látkama na Vinohradech, což je asi největší benefit toho, že tady bydlím. Tam jsem pořád.
Text a report: Kateřina Vávrová Halamová
Fotografie: Lucie Illesová